Diabetické komorbidity – jaká rizika jsou spojena s cukrovkou?

PŘEHLED TÉMY

Protože krevní cévy jsou poškozeny vysokou hladinou cukru v krvi, nervy již nejsou dostatečně zásobovány kyslíkem a živinami. Spolu s dalšími metabolickými procesy způsobenými hyperglykémií (např. vyšší tvorbou tzv. AGEs, tedy „konečných produktů pokročilé glykace", jako např. modifikovaných proteinů a/nebo lipidů) to pak vede k postupnému poškození nervů. Na jedné straně AGEs (odpadní produkty metabolismu) zvyšují tvorbu reaktivních druhů kyslíku a narušují antioxidační systémy; na druhé straně tvorba AGEs za oxidačních podmínek stále roste, a tudíž uvádí do pohybu začarovaný kruh, kdy začíná diabetická neuropatie, jedna z nejběžnějších diabetických komorbidit. Téměř každý třetí diabetický pacient je tímto postižen a trpí vážnými omezeními, jež tato nemoc způsobuje v každodenním životě. Čím dále jsou nervová zakončení od srdce, tím více jim hrozí nedostatečné zásobování. Obecně to ovlivňuje nejprve jemné nervy v nohou, které jsou zodpovědné za přenášení pocitů bolesti a vnímání teploty. Neuropatie může ovlivnit také autonomní nervový systém těla. Ten je zodpovědný za autonomní kontrolu orgánů a funkcí těla a nemůže být člověkem vědomě ovlivněn.

Diabetická neuropatie se může projevovat nejrůznějším způsobem v závislosti na tom, jaké nervy jsou akutně ovlivněny. Výsledkem může být jak ztráta hmatového smyslu, tak i ztráta vnímání bolesti a teploty. Končetiny znecitliví, protože nervy již nemohou vysílat smyslové podněty. Poruchy nervů však mohou vyvolat také chronickou bolest anebo vést k parestezii, jako je brnění nebo svědění končetin, což může vést dokonce k ochrnutí. Pokud dojde k poškození vegetativního nebo autonomního nervového systému, může se objevit arytmie a nastanou erektilní problémy nebo nedostatečná kontrakce močového měchýře. Za určitých podmínek je pro postižené osoby obtížnější vnímat příznaky nebezpečné diabetické hypoglykémie právě důsledkem jejich nefunkčních nervů. Z tohoto důvodu je prevence účinnější než následná léčba, a proto jsou preventivní vyšetření tak důležitá.

Spuštěna diabetickou neuropatií nebo ve vzácných případech periferním arteriálním okluzivním onemocněním může v těžkých případech vést i k amputaci nohy. Protože nervy na noze začínají odumírat, pacienti již nepociťují zranění ani necítí tlakové body. Rány se kvůli špatnému oběhu snadno infikují a hojí se velmi pomalu. Okolo ran se mohou tvořit abscesy, které budou napadat tkáň a kosti tak dlouho, až už nohu nebude možné zachránit. Prevence a pravidelné kontroly chodidel jsou nezbytné. V takovém případě lze včas rozpoznat i drobná zranění a zabránit nebezpečným zánětům.

Poškození stěn krevních cév vede postupem času k usazování vápníku – v tu chvíli vzniká arterioskleróza. Dochází ke zužování tepen, což omezuje průtok krve. To může zapříčinit nedostatek kyslíku na místech, kde je naléhavě potřeba. Kromě toho se na usazeninách vápníku mohou vytvářet krevní sraženiny. Trombózou a ukládáním vápníku se drasticky zvyšuje riziko srdečního infarktu nebo cévní mozkové příhody. Zejména pacienti s cukrovkou 2. typu jsou náchylní k cévní mozkové příhodě, protože jsou častokrát postiženi doprovodnými poruchami metabolismu lipidů a vysokým krevním tlakem. Pacienti s cukrovkou 1. typu jsou však také citlivější než pacienti, kteří toto onemocnění nemají.

Pokud dojde ke zúžení krevních cév v dolních tepnách, je tento stav znám jako periferní arteriální okluzivní choroba nebo PAO. Zpočátku se projevuje jako pocit chladu a brnění, později jako bolest nohou, zejména při chůzi. Proto musí postižené osoby často odpočívat. V pokročilých stádiích může tento stav vést k úplné nekróze krevních cév, což vede k amputaci postižené nohy nebo chodidla. Protože počáteční příznaky nastávají až poté, co tepna dosáhne 90% blokace, je nezbytná včasná prevence, aby se zabránilo pozdějším komplikacím.

Poškození stěn krevních cév vyvolané trvale zvýšenou hladinou cukru v krvi také ovlivňuje jemné krevní cévy (kapiláry) ledvin. Když ledvinová tělíska postupně přestanou fungovat, detoxikace těla, které je dosahováno díky důležité funkci filtrace ledvin, se neustále zhoršuje. Přibližně jeden z deseti diabetických pacientů je postižen poškozením ledvin způsobeným cukrovkou. Poškození může být přítomno již v časném stadiu diabetu a může se zhoršovat po dlouhou dobu, aniž by to bylo zaznamenáno. V nejhorším případě mohou ledviny přestat fungovat úplně. Jediným řešením je dialýza nebo transplantace ledvin. Krevní testy mohou vzniklé potíže odhalit již v raných stadiích onemocnění, a proto by měly být prováděny pravidelně.

Jakmile je diagnostikována cukrovka, měly by být testovány diabetické komorbidity, jež mohly vzniknout. V průběhu nemoci by měli být pacienti s diabetem v pravidelných intervalech vyšetřováni na poškození nervů a oběhové poruchy, aby bylo možné včas rozpoznat možné komorbidity a následně je léčit. Poté, co se lékař pacienta zeptá na nejčastější příznaky, změří mu tlak a zkontroluje reflexy. Citlivost nervů se měří testem pomocí ladičky, lékařskými vyšetřovacími nástroji pro rozlišování ostrého/tupého, chladu/tepla, sudomotorické citlivosti (např. neurotest).

Existují některá opatření, která mohou pacienti s diabetem provést, aby zabránili vzniku různých sekundárních onemocnění způsobených diabetem (snížit riziko jejich výskytu nebo progrese). V první řadě je nutné vyhnout se kouření a konzumaci alkoholu. Kouření má vliv na krevní cévy a navíc ohrožuje tepny již poškozené zvýšenou hladinou cukru v krvi. Pokud je přítomna diabetická neuropatie, je potřeba se zvláště vyvarovat neurotoxinu alkoholu.

Zdravá a vyvážená strava, cvičení či předcházení nadváze dlouhodobě zabraňují vzniku komplikací navzdory diagnostikované cukrovce. Kromě hladiny cukru v krvi je při ochraně ohrožených cév důležité sledovat i tlak a hladinu lipidů v krvi pacienta. Podotýkáme, že některé léky určené k léčbě diabetes mellitus mohou ovlivňovat vstřebávání některých důležitých makro a mikro nutrientů (např.: B1, B12, kyselina listová).