Farmaceutický byznys je vysoce konkurenční, říká šéfka Wörwag Pharma Slovensko a Česko.
Rozhovor s Luciou Frzonovou ve Forbes

Společnost Wörwag Pharma působí na slovenském trhu již dvacet pět let. Generální ředitelka Lucia Frzonová vzpomíná na nejdůležitější momenty, které formovaly firmu, a prozrazuje, jaké to je být ženou v čele farmaceutické společnosti.
Společnost Wörwag Pharma letos slaví dvacet pět let na Slovensku. Jaké byly největší milníky společnosti během tohoto období a které z nich považujete za klíčové pro vás osobně?
Prvním důležitým milníkem je nepochybně fakt, že náš zakladatel doktor Fritz Wörwag měl v osmdesátých a devadesátých letech odvahu expandovat na východoevropské trhy, které dnes tvoří nejstabilnější pilíř celé společnosti.
Pro místní slovenskou pobočku byl výjimečný rok 2009, kdy jsme zdvojnásobili náš field force a začali pracovat dvouliniově. Zvlášť jsem hrdá také na to, že jsme se v roce 2015 interně sloučili s naší českou pobočkou a již téměř deset let fungujeme jako úspěšný klastr se sídlem – netradičně – v Bratislavě.
Jako zakladatelka a generální ředitelka jste stála u zrodu společnosti Wörwag Pharma na Slovensku. Jaké byly největší výzvy při vstupu na trh a jak se od té doby vaše podnikání změnilo?
Na trh jsme vstupovali přesně deset let po pádu komunismu. Bylo to období tržní nestability, poměrně nízké kupní síly a bojovali jsme také s představou, že zdravotní péče včetně léků má být dostupná bez přímé finanční zátěže. Dnes jsou naše trhy integrovány do Evropské unie, což určitě přineslo standardizaci regulací, ale i vyšší náklady na jejich splnění.
Lucia Frzonová - Generální ředitelka Wörwag Pharma Slovensko a Česko
Jak vnímáte současné nastavení na farmaceutickém trhu na Slovensku a v Česku?
Čelíme stále přísnějším regulačním rámcům, zejména v oblasti schvalování nových léků, monitorování jejich bezpečnosti a dodržování environmentálních norem. Roste také tlak na snižování cen a zefektivnění nákladů se stává každodenní nutností. Negativně vnímám státem regulovanou cenotvorbu, která činí Slovensko pro výrobce méně atraktivním trhem a může mít za následek výpadky léků.
Pandemie covidu-19 zásadně ovlivnila farmaceutický sektor. Jaké strategické kroky jste podnikli, abyste reagovali na zvýšenou poptávku po léčivech a doplňcích stravy?
Za strategické považuji výrazné navýšení vlastních výrobních kapacit a optimalizaci dodavatelského řetězce tím, že jsme v posledních letech přikoupili dva výrobní podniky. Také neustále pracujeme na rozvoji našeho portfolia, abychom dokázali pokrýt zvýšenou poptávku pacientů po moderní a dostupné léčbě.
Společnost Wörwag Pharma působí na mezinárodní úrovni. Daří se vám vyvážit globální strategii a místní potřeby slovenského a českého trhu?
U nás ve společnosti se snažíme držet hesla „good karma instead of big pharma“, což znamená, že globální konzistence je sice důležitá, ale ne absolutní. Máme silné lokální týmy, které rozumějí specifickým potřebám trhu a stále mají dostatečnou míru autonomie.

Farmaceutický průmysl vyžaduje velmi specifické odborné znalosti. Co děláte pro udržení talentů ve vaší společnosti?
Osobně jsem velmi pyšná na to, že míra fluktuace se u nás dlouhodobě pohybuje pod hranicí pěti procent a průměrná délka trvání pracovního poměru je dvanáct let. Nejvíce sázím na silnou firemní kulturu, transparentnost a komunikaci.
Kam byste chtěla společnost posunout v horizontu pěti až deseti let?
Kromě rozvoje našich známých značek chceme na trh uvádět i nové léky – biofaktory. Jde o vitaminy, minerály a stopové prvky, jak v terapeutických, tak i preventivních dávkách. Naším posláním zůstává poskytovat lidem s dobrým zdravotním povědomím řešení pro prevenci a léčbu onemocnění způsobených nezdravým životním stylem.
Co byste poradila mladým ženám, které se chtějí prosadit v řídicích funkcích ve farmaceutickém sektoru?
Farmaceutický sektor je vysoce konkurenční i dynamický a takový musí být i ten, kdo se v něm chce prosadit. Samozřejmostí je vyšší odborné vzdělání, manažerské dovednosti, ale hlavně upřímná chuť pracovat a učit se nové věci.
Za klíčové považuji skutečné, autentické leadership, které je dnes spíše výjimkou. Ženy ve vedoucích funkcích se stále mohou setkávat s předsudky, proto je důležité komunikovat profesionálně a konstruktivně.
Mám pocit, že v postpandemickém období čelíme jakési nové epidemii – epidemii sociální izolace, osamělosti, tiché pasivity. Pro lídry – ženy i muže – je stále složitější nacházet komunikační kanály a motivátory pro svůj tým. I proto si myslím, že autentičtí a důvěryhodní lídři budou v budoucnu jedním z nejdůležitějších faktorů úspěchu a stability.